„Vzpomínám na ně moc ráda a naštěstí nemusí být jen u vzpomínek, protože s mnohými z nich jsem dodnes v kontaktu. Věřím, že nejsem jediná, pro koho jsou nezapomenutelní. Obzvláště nyní, kdy se znovu fenomén VyVolených oživil, každý vzpomíná na Vladka, Reginu, úžasně nepředvídatelnéJste u VyVolených od samého začátku. Jak vzpomínáte na první soutěžící? ho Jindřiška a jeho hlášku „Nedělej z housenky ještě větší housenku," a tak bych mohla pokračovat hodně dlouho. Všichni jsou pro mě něco jako děti. Když vyjdou z Vily, tak to vůbec nejsou ti sebevědomí lidé, které vídáme v televizi. Jsou naprosto bezmocní a vůbec netuší, co se s nimi děje. První dny jsem jim plánovala harmonogram téměř minutu po minutě, a to včetně jídla. Bylo to pro všechny moc těžké."

 

„Mně se přímo týkala vždy oblast PR, tedy prezentace soutěžících a reality show v médiích. A zde bylo nejtěžší vysvětlit vyřazeným účastníkům, jak fungují média, co si mohou dovolit a co ne. Většina z nich si myslela, že jsou ti nejlepší a proto si ze začátku nenechali poradit. Toto se ale netýká jen jich, tento problém má většina lidí, kteří naskočí do kolotoče jménem šoubyznys. Když si to ale promyslím pořádně, tak nejhorší bylo naučit je dochvilnosti.:)“

 

„To ne, byla jsem s nimi vždy bezprostředně po Duelu a i následný týden, kdy probíhalo tzv. mediální kolečko rozhovorů. To jsme spolu byli takřka od rána do večera. A co se týče emocí a srdečních záležitostí, tak jsem já i někteří mí kolegové nejhůře zvládali přesun na Slovensko. Pamatuji si ten den jako dnes."