Když jsem režiséra Tomáše Medka oslovil s  nabídkou rozhovoru, byla poměrně vysoká šance, že mi ani neodpoví, protože mnoho chvály na adresu své práce na Trosečníkovi si v mých článcích na gorilla.cz nepřečetl. O to víc si vážím toho, že si našel čas na rozhovor o tom, jak natáčení Trosečníka probíhalo, co by dnes udělal jinak a za čím si naopak pevně stojí.  

Je mi jasné, že tohle pro vás nebude úplně příjemný rozhovor, nicméně díky, že jste s rozhovorem souhlasil, vážím si toho a myslím, že stejně to budou vidět i čtenáři. Co se člověku honí hlavou v okamžiku, kdy už definitivně ví, že Trosečník není tolik očekáváný hit? 
Převažuje asi zklamání. Pak přijde vystřízlivění a hledání příčin. Myslím si, že všichni, kdo jsme na ostrovy odjeli, jsme tam jeli s cílem přivést dobrý pořad. A pak to nefunguje a jste zklamaní. Nemůžete se v tom ale moc topit, protože to musíte dodělat. A na to potřebujete čistou hlavu.

Proč myslíte, že je Trosečník neúspěšný?
Z mnoha, mnoha důvodů. Jednak jsem přesvědčený, že formát jako takový je již starý. Přesytili jsme české publikum sprškou reality show, ve který se „hraje“ téměř interaktivně. Co se ráno stane, večer se vysílá a druhý se za to setnou hlavy nebo provolává sláva. My jsme po divákovi chtěli, aby nám každý týden věnoval hodinu času a snažil se „bát“ o soutěžící na ostrovech. Jenže ten samý divák si dávno přečetl v leckterém bulváru, že trosečníci jsou dávno doma a vesele papají. Nic je nesežralo, nikdo nepřišel o nohu nebo ruku a všichni jsou v pořádku. Asi bych také moc emocí necítil. Navíc zatímco se v jiných reality show díváme na soutěžící online každý den, my byli schopni ukázat pouze 50 minut jednou týdně a těchto padesát minut popisovalo navíc pouze 2 dny. To je málo.

Další chyba byla v castingu. Nikoho ze soutěžících tím nechci urazit, není to jejich chyba. Ale jako skupina prostě nefungovali. Bohužel jsem do projektu přišel až po castingu i po výběru moderátora, ale je fakt, že když je ze 16 soutěžících téměř 12 managerů, zajištěných lidí, vůle bojovat není tak silná jako dejme tomu u chudého člověka. Další problém nastal v tom, že soutěžící – a za tím si stojím – hráli proti nám, proti štábu. Na úkoly reagovali opovržlivě, odmítali je dělat nebo o nich „remcali“. Až ve střižně jsme objevili hlášky typu: „A jéjé, to zase vymyslela Matásková...“ nebo při hádce: „...klid, nehádejte se před nima (před kameramany), to je přesně to co chtěli...“ A když se vám lidé takhle uzavřou, je těžké to prorazit.

Nešťastně byl zvolen i čas vysílání. Měli jsme startovat o týden později, ale Prima se rozhodla začít dříve a jít s prvním dílem do přímého střetu s Piráty z Karibiku. To byl boj, který nešlo vyhrát. Obecně jsme ale šli i ve špatném období – pověst reality show v Čechách utrpěla. Nejprve slabší VyVolení 2, pak propadák JoJo a Bar. Publikum potřebovalo odpočinek, který nedostalo. Věřím, že kdyby se utnuly všechny další reality show a Trosečník by pak přišel jako jediný někdy dejme tomu v únoru 2007, hlad po něm by byl vyšší.

A v nespolední řadě vše vznikalo na poslední chvíli, čímž se logicky nevěnovalo tolik času přípravě. Problémy následovaly i po návratu a všechny díly se dostříhávaly 2 dny před vysíláním. Chyběl nám odstup, čas podívat se na díl po 2 dnech znovu a zjistit co funguje a co ne.

Vrátím se ještě k té neposlušnosti soutěžících. Připomíná mi to situaci z Big Brothera. Pionýrsky tábor, snaha nenechat se rozhádat... Přemýšlel jste, proč se to stalo? Netlačili jste moc na pilu? Necítili z vás, jak moc je chcete rozeštvat? Občas to bylo podle mne cítit i v sestřizích, třeba při kmenových radách.
Nevím, myslím si, že to vycházelo už z jejich povahy, z prostředí a sociální vrstvy, ze které přišli. Mnoho z nich pracuje na pozicích, kdy jednají s lidmi, mají své postavení ve firmách apod. A v jejich podvědomí to jistě pořád bylo – co si o mně řekne klient? Jak se na mne bude dívat zákazník? A podobně. A tak jsme si nakonec byli téměř jisti, že spousta sporů a šarvátek (možná i vztahů) se prostě řešila v noci, když kamery odjely. Nebylo myslitelné v nastavených podmínkách na ostrovech zůstávat s kamerami přes noc. A i když jsme večer jisté napětí cítili, ráno bylo zase všechno v pořádku. Dokázali to v sobě utlumit a počkat, jen málo kdy jim ujely nervy před námi.

A zda jsme na ně příliš tlačili v kmenových radách asi není otázka pro mě, ale spíš pro Marka, ten si vedl svoji řeč, neměl ji slovo od slova napsanou. Jen věděl kam by se měl dostat, na co by se měl zeptat. Ale jak to udělal, bylo na něm.

Jak jste se k projektu dostal? Proč Prima oslovila zrovna vás?
Neoslovila mě Prima, ale Zbyněk Pippal, producent z Core Production, která Primě pořad dodávala. Znali jsme se z předchozích prací a cítili k sobě důvěru. Ale nebyl jsem osloven jediný. V tendru bylo několik režisérů a finální rozhodnutí, že pojedu já, udělala dramaturgyně Simona Matásková.

Co byste dnes udělal jinak? 
To je těžké říct, ale asi hodně věcí. Jak už jsem zmínil, změnil bych casting. Naprosto jinak bych vybavil soutěžící při vylodění, resp. nevybavil bych je téměř ničím. Švédi nám řekli, co do výbavy patří a nešlo to změnit. A diváci pak museli 4 – 5 dílů (cca 10 dnů reálného času) sledovat, jak se trosečníci cpou zásobami z plechovek (místo aby lovili), pijí vodu v PET lahvích (místo hledání pramenu) a staví si obydlí noži a mačetami. To celé v kombinaci s faktem, že ostrovy nebyly obydleny žádnou „dramatičtější“ zvěří, ale jen pár ještěrkami a komáry, způsobilo v prvních dílech nudu.

Co bylo na celé práci nejtěžší?
Prokousat se materiálem a nepraštit s tím. A věřte, že těch chvil bylo hodně. Seděli jsme před 800 hodinami materiálu, ve kterých jsme hledali záběry a stavěli z nich příběh. A věřte mi, že skutečnost byla často ještě nudnější, než jste viděli, a jen velmi těžko jsme křesali to, co jste viděli. Moc se mi proto líbily výkřiky v diskuzních fórech typu: „Proč nám radši neukážou něco zajímavějšího?“   ...? Opravdu si někdo myslí, že se tam něco zajímavějšího odehrálo, my to měli natočené a neodvysílali? Úmyslně?

Nemyslím si, že byste měli něco zajímavého natočené a neodvysílali to, i když i to je možné, protože vám mohly připadat zajímavé jiné věci než divákům. Mluvilo se ale spíš o tom, že některé věci natočené nemáte. Proč jsme třeba ani jednou neviděli, jak Martin zpracovává Berta? O tom mluvili Trosečníci hned několikrát...
Přemýšlím, co vám odpovědět. Ten materiál jsme skutečně neměli v podobě, kdy by Martin přišel za Bertem a řekl mu: „Hele Bertíku, teď uděláš tohle...“ a můj osobní názor tedy je, že k tomu nedocházelo. Pouze ostatní trosečníci měli ten pocit, ale já bych řekl, že Bert spíše přilnul tak nějak k Martinovi. Prostě se z nich stali přátelé. Možná zvláštní kombinace, ale proč ne? A to myslím diváci viděli.

Co se podle vás naopak podařilo, z čeho máte dobrý pocit?
Byly momenty, kdy se Trosečník dostával do úrovně, kde bychom jej chtěli mít celou dobu (hádky, pře o jídlo, deptající déšť, neštěstí po prohře apod). Bohužel jich ale bylo příliš málo.

Kdo ze soutěžících vás nejvíc překvapil. Pozitivně i negativně?
Se soutěžícími jsem se, až na pár pozdravů, příliš neseznámil a to především protože jsem chtěl zůstat neutrální. Nikdo z nich mě ničím nepřekvapil, ale celkově nás zklamalo, že nebyli opravdovými hráči. Netaktizovali, neintrikovali a až na pár výjimek to byl takový pionýrský tábor.

Hodně lidí (včetně mě) kritizovalo znělku a práci s hudbou. Znělka je podle všeho inspirovaná severskými znělkami, zatímco většina zemí včetně Jihoafričanů se inspiruje spíš u amerického Survivora. Proč jste se vydal touhle cestou?
Asi se sluší vysvětlit, že znělek, videoklipů, televizní grafiky, reklamních spotů a podobných jsem natočil několik a těšil jsem se, jak si „vymazlím“ znělku Trosečníka. Bohužel, nakonec mi kvůli technickým problémům zbyly na její tvorbu 2 dny. Proto vypadá tak, jak vypadá a z tohoto důvodu se za ní nestydím. A abych byl upřímný, neměl jsem čas napodobovat ani jednu z variant, které zmiňujete. To, že je něčemu podobná, je opravdu náhoda.

Jak to bylo s hudbou? Ve znělce původní hudba zní, k samotným sestřihům jste ale použil filmovou hudbu. Proč? Od Švédů jste další hudbu nedostali?
Jsem velký, opravdu velký fanoušek filmové hudby. Nezajímám se o ní jen ze zábavy, ale i z jejího funkčního hlediska – jak pro film „pracuje“, co s ním dělá, kam ho posouvá a pod. Dokonce si myslím, že kdybych byl obdařen schopností porozumět notám, určitě bych se pokoušel skládat. Takže jsem měl vcelku jasnou představu o tom, jakým způsobem chci Trosečníka podbarvovat. A jsem proto trochu zmaten, když jsem se v prvních recenzích dočetl, že hudba je špatná a v  pozdějších, že začala fungovat. Pořád jsem totiž čerpal ze stejných zdrojů a nebojím se říct, že jsem používal ve valné většině všeho všudy 3 autory...

Ohledně toho, čemu říkáte původní hudba: od Švédů jsme dostali 6 vypálených nepopsaných CD s tím, že povinné v rámci licence je používat první stopu z prvního CD pro znělku a pátou stopu z prvního CD pro příchod na kmenovou radu. Což jsem dodržel, ale jelikož se mi zbytek hudeb silně nelíbil a připadaly mi naprosto mimo, nepoužíval jsem je.

Hodně fanoušků si stěžovalo na to, že jedna kamera na ostrov je málo. Proč jste jich neměli víc?
Nemyslím si, že je to nutné. I ostatní štáby používaly jen 1 kameru a navíc od sloučení byly kamery na Mogo Mogo dvě. Pokud si někdo myslí, že jsme trpěli nedostatkem obrázků, plete se. Na ostrovech se prostě málo dělo. Sedělo se u ohně a povídalo, pak se šlo na koupačku, pak najíst a zase se sedělo nebo opalovalo.

Na českém Trosečníkovi je spousta věcí, které jsem doteď úplně nepochopil. Zahrajeme si takovou hru. Já řeknu slovo nebo slova a vy mi zkuste říct, co vás k tomu stručně napadá. Můžeme?

Intriky.
Kéž by jich bylo víc.

Odměny.
Zbytečné. Když už mají mačetu a nůž, dáme jim ještě prut... (Ale to není problém toho prutu, ale toho, že jej nepotřebovali v důsledku přílišného vybavení při vylodění.)

Černý šátek.
Měl být udělen v každé hře o imunitu nebo nikdy.

Losování toho, kdo vypadne.
Myslíte sirky? Nemám s tím zásadní problém. Trosečníci si stěžovali, že to není fér, ale je život fér? A sliboval jim někdo, že to bude fér? Tady se hraje o 5 milionů korun. To nemůže být fér hra.

Marek Vašut.
Skvělej chlap a především výborný herec. O všem hodně přemýšlí a rozebírá to. Což se bohužel ne úplně setkalo s pochopením.

Čas.
Jaký čas máte na mysli?
Vysílací? Pak zřejmě nebyl dobře vybraný, diváci dávali přednost konkurenci.
Čas jako stopáž jednotlivých dílů?Pak ideální.
Čas, který mi Trosečník vzal? Pak asi 4 měsíce.
Čas, na který rád v souvislosti s Trosečníkem vzpomínám? To když jsme přiletěli zpět do Evropy.
Čas aktuální? Velmi, velmi pozdě :-)

Soutěže.
Byly nalinkované a nevybíral jsem je já. Měnit se ale nedalo nic zásadního, protože Švédi denně v té samé lokaci odtočili 2 až 3 týmy a na naše „vymýšlení si“ neměli čas. Provozovali to jako továrnu. Díky tomu byly i výsledky trochu prefabrikáty. Hry o imunitu nebyly ještě tak špatné, zato Souboje, to byl oříšek. Švédi nám například zcela vážně nutili kámen – nůžky – papír.

Švédi.
No, mají to pěkně vymyšlený...

Projekt takovéhoto rozsahu je pro každého tvůrce v našich podmínkách velká škola. Co jste si z něj odnesl, čemu vás naučil, co byste vzkázal někomu, kdo se na něco podobného teprve chystá?
Odnesl jsem si velké ponaučení v tom, že příprava potřebuje čas, stejně jako realizace. Odnesl jsme si poučení o tom, co všechno je třeba nechat si zapsat do smlouvy s produkcí. Přišel jsem na to, že i 800 hodin materiálu se dá zpracovat. A někomu, koho to čeká, bych popřál jen hodně štěstí. Na zbytek stejně přijde sám a nenechá si radit.

Myslíte, že je vůbec možné, aby takový projekt vznikl jen v ryze české produkci, bez pomoci Švédů?
Ano i ne. Ano technicky, technologicky, lidskými zdroji. Pravděpodobně ne finančně. Švédi těží z objemu výroby.

Kdyby se chystal Trosečník 2 a vy jste dostal nabídku, šel byste do toho, případně za jakých podmínek?
Víte, to je těžké. Člověk by teď udělal spoustu věcí jinak, byl by chytřejší, nenechal se tak oblafnout, prostě všechno by bylo jiné. Na druhou stranu si nejsem jist, zda takový projekt vůbec režiséra potřebuje. Součástí licence je i takzvaná „bible“ – dokument popisující vše, co se projektu týká od techniky přes štáb po jeho chování vůči soutěžícím. A zajímavé je, že tato bible nepočítá s režisérem. Pozice, kterou jsem zastával, je totiž pod položkou Chief Editor, tedy něco jako Hlavní střihač. Prostě se s kreativitou a nápady při natáčení moc nepočítá.

Díky za rozhovor.
Rádo se stalo, těšilo mě.